Menu bez cen pro dámy: rytířství nebo ubohé dědictví?

2023 Autor: Cody Thornton | [email protected]. Naposledy změněno: 2023-11-26 19:17

Pokud jste plebejci jako já a pokaždé, když jdete do restaurace ve sladké společnosti, zaplatíte svou poctivou polovinu a jste skutečně tak hloupí, že na tom také trváte, možná jste nikdy neslyšeli o restauracích, které přijímají tak rytířskou praxi jako je to zastaralé: to dvojité menu ”.

A dvojitým menu nemyslíme levné menu k polednímu jídlu a plnohodnotnější menu k večeři.

Znamená to, že se vám zobrazí obyčejné menu s názvy jídel a relativní cenou vytištěnými vedle a prázdným, „čistým“menu, tedy pouze s názvy chodů. bez náznaku vulgárních cen, téma příliš nízké na to, aby se dalo kombinovat s elegantními vepřovými kotletami a sladkým králíkem v porchetta.

No a z tohoto druhého menu, menu bez cen, ctí se jen něžné pohlaví.

Jídelní lístek bez cen je k tomu určen: aby si laskavá dáma mohla v klidu vychutnat jídlo bez starostí o peníze na výběr na konci jídla, nikdy nejděte špatně.

Galantnost, rytířský akt, který klade břemeno romantické večeře výlučně na muže ve službě a umožňuje jemné dámě ponechat si mysl volnou, možná se po večeři lépe věnovat jiným zábavám.

Nutno říci, že tento respekt je poskytován pouze v restauracích nejvyšší úrovně, v restauraci pod domem tuto perličku téměř nenajdete; léčba je však poměrně rozšířená a stojí za řeč.

Přemýšlíte, zda se tato malá lahůdka líbí i něžnému pohlaví ve verzi 2.0, nebo ne, zda je toto zvláštní oko z jiných dob stále jako takové vnímáno nebo je naopak bez velkého prodlení katalogizováno v zlověstném diskriminačním zacházení a jako takové dámy odmítáno a znechuceno dneška, kteří se vysmívají růžovým kvótám a jakékoli jiné iniciativě, která odkazuje na genderovou nerovnost.

No, podle neformálního průzkumu, který na jeho facebookové stránce provedl spisovatel a kritik jídla Camillo Langone, se zdá být evidentní, že ženskému vesmíru, alespoň 70 procentům, se tato speciální úprava líbí a je více než rád, že se mu ruce na peněženky, a to ani ze své vlastní strany, čímž archivuje desetiletí feministických bitev a podprsenek spálených v ulicích.

(Navíc vychází zajímavý seznam restaurací, kde se tato praxe stále používá, neomezuje se pouze na vysokou kuchyni: Reale Casadonna - Castel di Sangro (L'Aquila); Le Calandre - Padova; Dal Pescatore - Runate (Mantua); San Domenico, Imola, Pierino Penati – Viganò Brianza (Lecco); Il Convivio Troiani – Řím; Riviera – Benátky, Rodrigo – Bologna; Terrazza Costantino – Sclafani Bagni (Palermo); Hosteria 700 – Cremona; Trattoria Antichi Sapori – Gaione (Parma), Osteria dei Vespri – Palermo; Papa Giovanni – Řím).

Ani spisovatel by neměl problém se v klidu nasytit a nechat vydělávání peněz na těch, kteří si dali tu práci a vzali si to na večeři, a vůbec by to nepovažovali za diskriminační akt nebo implicitní podřízení.

Člověk si však klade otázku, zda má tato praxe smysl i dnes, kdy se často účet za jídlo formálně zaplacený mužem, který nese jídelní lístek s cenami, dělí hned za zdmi restaurace dvěma.

Nebo když to žena zaplatí v plné výši (je to nepravděpodobné?)

Nebo když pár místo dvou nekajícných mládenců / přadlen tvoří manželé, třeba i ve společenství majetku, takže výdaje člena stále odpovídají stejnému nárůstu rodinného rozpočtu obou..

Ale každopádně menu pro ženy existuje jen a dámy a pánové, jak se zdá, hodně ocení, aniž by se báli, že budou obviněni z konformismu, krátké paže nebo starověku.

Patříte také do kategorie?

Nebo obava restauratérů, aby si dámy nemusely dávat pozor na náklady, je hanebný a anachronický zvyk co nejdříve opustit, nudná, zatuchlá, zbytečná kotva k něčemu, co již neexistuje, nahrazené „plať si, kdo chce to“, nebo „my Roman“?

Což je vždy lepší než „jíst a držet hubu!“.