V debatě maso ano maso ne zelenina je menšina, ale v knihách je to jiný příběh, vítězí. Má smysl o tom mluvit znovu ideologicky masožravci a vegetariáni? Možná ano, pokud spory mezi pozicemi rozvíří New York Times. Provokace amerických novin by se ráda dotkla holých nervů ' absence pro-masožravé teze. Řešení? Najděte etické argumenty ve prospěch konzumace masa, říká prestižní noviny citované Corriere Lettura a zaslaly 600slovné příspěvky naší porotě složené z intelektuálů za práva zvířat. Nejlepší budou zveřejněny.
Ponechme teď stranou výběr poroty složené pouze z ochránců zvířat a položme si velmi jednoduchou věc: měli by suroví a materiální masožravci vytvořit doktrínu, jak přežít? Využít nejnovějšího pediatra, který doporučuje játra pro nejmenší, nebo Dukanistu, který sponzoruje maso na hubnutí? Nebo o nějakém disidentském intelektuálovi, který brousí ostří provokace a vrhá se po hlavě do otázky?
Masožravá pozice nemá žádnou kulturní a politickou sílu, protože z hlediska doktríny je to ne-pozice. je to zvyk. Je to status quo. Je to špatné? Pravděpodobně, ale tradice neexistují vždy proto, aby byly zesměšňovány. Argumentoval, že ano, a je to posvátné, ale střetnout se s opozicí, která mě přísně obviňuje, zatímco ochutnávám tresku alla vicentina, je znamením doby.
Na druhou stranu pro masožravce vegetariáni existují a mají své důvody, kdežto vegani, raw foodisté a frutariáni (ano existují a jsou to ti, kteří čekají na přirozený opad plodů, zatímco my kazíme svět objednáváním hamburgerů s iPadem) jsou trochu jako ti konspirační teoretici, kterým se musí naslouchat levým uchem, zatímco ostatní pískají ozvěny fanatismu. Jejich projevy osobní přísnosti a kontroly nás nudí. Jejich etický relativismus nás děsí. Ne špatně, zvlášť když srovnávají smrt Dvojčat s kuřaty zabitými na farmě.
Vegetariánský fundamentalismus, který opustil přísně zdravou variantu, upadá do propagandy hesel a zabíjí zájem protějšku. Co perplime je indoktrinační sloveso. Útok na konzumenta masa. Ukazovák. Obzvláště v tmavých letech, kdy by prsty měly být namířeny jinými směry.
Žijeme spolu v míru. Neříkej mi, že jsem surovec, když kousu do masové koule, nechtěj po mně, abych napsal šest set slov, abych se ospravedlnil. Nikdo po vás nechce, abyste se ospravedlnili, protože košili koupíte za deset eur, potřísněnou čínskou krví, z velkého řetězce pod domem.
