Pisacco Nechal jsem to dopálit schválně, že jsem opravdu chtěl pochopit, jak nás ruka šéfkuchaře Andrey Bertona mohla napálit na takovém místě.
Velmi horký večer, je léto, to není kopeček. Via Solferino pomalu odčerpává ten milánský styl v minimálně 10 podpatcích, které mě nasycují (bože bože, je 37 stupňů a odpočiň si, že?) Ale parkoviště na Piazza 25 Aprile v noci svítí nově, neocenitelné dílo lidské vynalézavosti.
S platebním automatem právem označeným ___jen___ italskými spisy tolik tady, v módní čtvrti silně selského města, cizinec neprojde.
Sprej vodní mlhy venku pro kuřáky (výborný nápad), brýle, zrcátka a "vrátnice" ve stylu místa, pata v ceně, ale asi ji jen bolí (a aspoň se nepotí, protože tam je klimatizace).
Červený neon a lehká hudba v pozadí, je 9 hodin a místo (zatím) není plné.
Stůl pro dva, sice trochu malý, ale krásné židle (možná spíše křesla), které si zachovávají minimalismus, který není přehnaný, navíc lemující sedák, který se neláme na běžných dřevěných židlích minimalistického stylu.
Je začátek srpna, letní menage ještě nezačala, ale všechna znamení jsou tu. Začneme makrelou a namočenou zeleninou (dobré jídlo v teoře, ale je to příliš sladké carpion) a gazpacho s buvolí stracciatellou a křupavou zeleninou (která je v první řadě krásná na pohled a pak i moc dobrá).
Pak hráškový krém, který pod chlebem ukrývá rajskou polévku s olivami a sýrem pecorino: velmi nenápadné podávání kvůli „schovávačce“dětské výživy, ale také trochu (uznávám) výborný výsledek díky faktoru překvapení.
Na druhou stranu hamburger Berton, který by si snad v kuchyni zasloužil nějaké uvažování, aby zlepšil společnost brambor, které si nosí z domova.
Mezitím sem přilétá pražma zlatá (od osmdesátých let jsem slovo prkno spojené s talířem už neslyšel) s trumpetovými cuketami, citronem a černými olivami. Není co říct, v dobrém slova smyslu.
Bez přílišného dechu přichází dezert (hm…chápu úzkosti z dvojité směny, ale uklidněte se, dejte si to), odtud máta s lékořicí a odtud tiramisu. Druhý je spíše klasický, první trochu přeslazený, i když trochu slaný.
50 eur každý při pití Malvasia Klabjan z roku 2011, jak dobré to muselo být a jak dobré to bylo. Zpět, určitě.
Na parkovišti opakovaně dělám chybu v používání stroje, i když jsem Ital. Jako ti přede mnou, jako ti po mně.
