To, že italský olej je temný byznys, není úplně nové, dokonce i kontroly provedené v roce 2014 týmem pro boj proti podvodům potvrzují, že náš sektor olivového oleje patří mezi nejvíce postižené obchodními podvody.
Tentokrát stížnost přichází od celního úřadu, podle kterého a Italsko-španělský kartel (zkráceně dohoda mezi společnostmi) by přinesl extra panenský olivový olej označený jako „made in Italy“, ale pouze s 16% italský olej.
Vedlejšími efekty dohody by bylo porušení pravidel hospodářské soutěže, nižší kvalita a udržování cen pod kontrolou.
Zdá se, že klíč k problému patří španělské společnosti Deoleo, ovládaný private equity fondem Cvc: gigantem, který získal italské značky jako Carapelli, Bertolli a Sasso. Deoleo by v podstatě prodávalo a nakupovalo ropu získávající značku made in Italy, přestože tekuté zlato není italského původu, ale evropského původu, někdy dokonce mimo EU: řecká, španělská, tuniská, marocká ropa v celkovém objemu 84 %. zahraničního oleje: přesto vyrobený v Itálii dělá na etiketě pěkný vzhled, stejně jako na oblečení Prada.
A to není vše: zdá se také, že některé italsko-španělské společnosti řídí stejná osoba a zároveň prodávají a nakupují neitalský olivový olej. Jakoby se říkalo: rozvětvená rodina, na zvonku je jen italské jméno a hotovo.
Je to příběh, o kterém existují důkazy, vzhledem k tomu, že celní agentura vypracovala zprávy po zprávách z let 2009 až 2013. Utajované italským parlamentem, protože, víte, o určitých věcech je lepší nemluvit. Pozorně si je však přečetl Francesco Cariello, zástupce M5S, který tak mohl učinit jako místopředseda komise pro padělky s tím, že je rozhořčen tím, že Italové nemohou vědět, jakou ropu konzumují.
Na lahvích ve skutečnosti není nic jiného než generikum vyrobené v Itálii, které neuvádí původ oliv a negativně ovlivňuje ekonomické výhody, které by Itálie mohla získat z jejího oleje.
Il Fatto Quotidiano se na věc zeptal ministryně zemědělství Martiny, ten však římskému deníku neodpověděl.
